Výpalky z ocelových plechů

Používáme buď technologii laserového pálení, nebo řezání plamenem (acetylenem). Konkrétní postup vybíráme podle objemu zakázky, jejích specifikací a typu materiálu. V obou případech sázíme na nejmodernější systémy obsluhované zkušenými pracovníky.

Řezání laserem

  • Maximální tloušťka materiálu: 20 mm
  • Maximální formát materiálu: 2 000 – 4 000 mm

Laserové pálení se uplatňuje tam, kde zákazník preferuje rychlost, přesnost a dokonalý výsledný řez s ostrými hranami. To vše umožňují vlastnosti laserového paprsku v čele s minimální rozbíhavostí a vysokou výstupní intenzitou. Vedle samotného řezání lze objednat také nejrůznější nařezávání či perforování materiálu. Díky modernímu vybavení umíme vyřezávat i složité tvary a vždy dbáme na to, aby vznikalo co nejméně odpadu. Nebojíme se velkoobjemových zakázek ani malosériové výroby.

Jak laser funguje v praxi? Pracuje s vysokým výkonem a jeho směrování má na starost speciální optika nebo počítačové numerické řízení (CNC). Zaostřený paprsek materiál roztaví, spálí či odpaří, případně jej odfoukne proud plynu. Výsledkem je čistá hrana a bezvadná povrchová úprava.

Řezání plamenem

  • Maximální tloušťka materiálu: 250 mm
  • Maximální formát materiálu: 2 000 – 6 000 mm

 

Pálení plamenem, kyslíkem nebo též autogenní řezání dělí materiál tepelně. Přichází ke slovu zejména u zakázek, kdy je potřeba řezat silnější a hrubší materiály. K výhodám této metody patří nižší náklady na vybavení a spotřební materiál, relativně jednoduché použití nebo vhodnost pro přípravu svarů a pro zkosené řezy. Nedoporučujeme jej u obrobků s požadavkem na velmi přesné tolerance.

 

Jak autogen funguje v praxi? Kov se zahřeje plamenem, dokud není dosaženo teploty vznícení. Palivovým plynem může být acetylen, metan nebo propan. Poté se do předehřáté oblasti přivádí kyslík, který reaguje s kovem za vzniku oxidu železa a tepla. Jde o exotermickou reakci, jež proces řezání doprovází. Během hoření se kov změní na tekutý oxid železa odtékající z řezné oblasti. Zbytky oxidu zůstávají na obrobku a utvářejí tvrdou strusku, kterou lze v případě potřeby odstranit broušením.